Homeopatie je metodou celostní medicíny. Vnímá člověka jako celek – jak jeho fyzické, tak i psychické symptomy. Homeopatika působí na principu podobnosti – tedy podobné léčím podobným. Látka, která vyvolává určité symptomy, které se objevují u pacienta, bude ve formě mnohonásobně zředěné právě jeho lékem. Ředění, neboli potenciace, probíhá tak, že ředíme matečnou tinkturu z dané suroviny s vodou. Čím více je lék ředěný, tím více jde účinek do hloubky. Léčba akutních potíží se většinou léčí potencemi nižšími, naopak léčba chronických potíží potencemi vyššími. Léky jsou vyráběny z různých surovin – rostliny, nerosty, houby, živočišná mléka apod. Zkouškami na zdravých jedincích se vyvolávají dočasné symptomy léku, které jsou poté popsány a dávají dohromady obraz léku. Léčba je individuální – dva pacienti se stejnou diagnózou dostanou zcela odlišné léky, které se vyberou na základě celkového stavu a obrazu pacienta. Léčí se příčina nemoci, ne diagnóza. Omezení homeopatie není diagnózou, ale stavem pacienta a jeho možnostmi se léčit.
Teorii homeopatie zformuloval německý lékař Samuel Hahnemann v roce 1810. Ve světě existuje více odvětví. Anglická větev je klasická homeopatie, navazující na Hahnemannovu teorii. Francouzská větev je homeopatie spíše symptomatická, více se blížící filosofii klasické medicíny.